Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alicina dcera - 4. kapitola

18.11.2010 (18:15) • KristieNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3600×

Alicina dcera - 4. kapitola

Seth ale ode mě nemohl odtrhnout oči. Nakonec ho Alice popostrčila.

„To si snad děláš srandu! Máme ji doma jeden den!" vrčela máma venku.

„Alice!" vrčela Rose zase uvnitř. „Uklidni se! Mluv tišeji, prosím!"

„Co se děje?" ptala jsem se smutně. Viděla jsem, že Renesmé tomu taky nerozumí. „Nic, broučku," řekla Rose.

„Proč mamka křičí?" nerozuměla jsem tomu. „Víš, Setha napadlo, že by jsi mohla jít ven s Jacobem a Nessie," řekl Emmett a mrkl na Jaspera. Ten se otočil a vyšel ven.

„Dobře, víš, že jsem tě měla vždycky ráda. Svěřuju ti svůj největší dar. Jestli se něco stane..." varovala ho, když s úsměvem vstoupila do dveří.

„Neboj, zaručuju ti to," odpověděl Seth a šel pomalu ke mně a sedl si na podlahu. „Chtěla by jsi jít se mnou, Jakem a Nessie ven?“ zeptal se pomalu.

„Jo," zamyslela jsem se. „Ale Esmé nám udělala snídani..."

„Počkáme." Esmé nám naservírovala čerstvou bábovku a kakao.

„Jsem rád, že se spolu naučí jíst lidské jídlo," usmíval se Carlisle.

„Sethe, Jaku, dejte si zbytek, my zrovna nemáme chuť..." smála se Esmé.

„Díky."

Po snídani nám Rose a Alice vyměnily oblečení. Daly nám kvalitní džíny, delší tílko a kecky. Zapletly nám copánky a rozloučily se.

„Odkud jsi?" zeptal se Jake venku.

„Aní, ukaž jim, co umíš!" vypískla Nessie.

„Máš dar?" zeptal se se zájmem Seth. Přikývla jsem. Ukázala jsem jim všechno to, co včera Cullenům. Přidala jsem koupání, pohádku a povídání o Johamovi s Alice.

„Ten Joham, to je ten od Nahuela, který přišel svědčit?!“ zeptal se Jake, když se mu vrátil zrak. Opět jsem přikývla.

„Anince už neublíží," usmála se Nessie. Jacob se Sethem si vyměnili významný pohled.

„Ty, Ani, něco ti ukážeme, víš, my nejsme obyčejní lidé, naše rodina něco dědí z generace na generaci," řekl Seth.

„Máte taky dar? Ale vždyť nejste upíři!" divila jsem se.

„Hlavně se nelekni," varoval mě Jake. Odstoupili ode mě a od Nessie. Ness mě chytla za ruku.

„Dívej," řekla a fascinovaně se dívala na kluky zacházející do lesa. Za moment vyběhli z lesa dva obrovští vlci. Jeden rudohnědý a druhý pískově zbarvený.

„Jacob," ukázala na rudohnědého Ness. „Seth," ukázala na druhého. Byli obrovští. Určitě větší než dospělý člověk. Pískový vlk zakňučel a lehl si na zem. Díval se jen na mě. Jako by říkal: „Neboj se."

V tom jsem si uvědomila, že mám asi vystrašený obličej. Usmála jsem se. Pomalu jsem přistoupila k Sethovi, zato Ness se k Jakovi rozběhla a skočila mu na hřbet. Sedla jsem si vedle Setha na zem a pohladila ho.

„Annie!" zvolala Nessie. „Pojedeme za ostatními, sedni si na Setha a pořádně se drž," dávala mi instrukce.

„Čeho?" zasmála jsem se. „Srsti," odpověděla Ness, jako by to byla samozřejmost, ale každý od mala nejezdí na vlcích. Vylezla jsem tedy na Setha a pevně se chytla.

„Dobrý? Nebojíš se?" zeptala se Nessie a oba vlci čekali na mou odpověď.

„Myslím, že ne," usmála jsem se. „Když tak ti řeknu, jo?" zašeptala jsem Sethovi do ucha. Kývl.

Opatrně se rozběhl. Sice jen klusal, ale už tak to byla rychlost. Trochu jsem se bála, že se neudržím, ale Seth by snad poznal, že mi kloužou ruce. Teda doufám. Bylo to nádherné. Vážne fascinující. Nedivím se, že Nessie s nimi tráví tolik času. Dorazili jsme na louku. Tam si vlci lehli a my seskočily na zem. Vlci odběhli.

„Jdou se oblíknout," vysvětlila Ness. Asi za minutu kráčeli z lesa zpět k nám. Jake roztáhl ruce a Ness mu do nich skočila. Seth šel pomalu ke mně.

„Co tomu říkáš?" zeptal se. Nevím, asi jsem se styděla říct to nahlas, tak jsem mu to ukázala svým darem. Ukázala jsem mu své pocity a myšlenky. Celou dobu se usmíval. Měla jsem pocit, že ho všechno zajímá. Věnoval mi pozornost.

„Myslíš, že bych tě mohl představit ostatním vlkům?"

„Kolik vás je?"

„Už jenom zase deset," usmál se. Prý už jenom.

„Jo, chtěla bych je poznat," přiznala jsem se. Zajímalo mě to.

„Vyskoč mi na záda," klekl si. „Ještě chvilku poběžíme. Pevně se drž okolo krku. Kdyby jsi spadla, mamka s taťkou už by nás spolu nikam nepustili." varoval mě.

„To asi ne, no," dala jsem mu za pravdu.

„Hop!" pobídl mě. Dal se do běhu a já se pevně držela okolo krku a hlavu jsem si položila na jeho rameno. Bylo to zvláštní. Cizí člověk a já jsem se s ním cítila bezpečně. Už teď jsem mohla říct, že ho mám ráda. Začala jsem usínat.

„Jacobe!" zavolal potichu. „Spí?" zeptal se.

„Asi jo," řekl Jake.

„Tak mi ji dej do náručí, ať se nepustí," strachoval se. Ucítila jsem ruce, jak mě berou do náručí. Asi jsem měla otevřít oči, ale mně se nechtělo. Fičení větru okolo mě uspávalo.

* * *

„To se jí něco stalo?" zeptal se naléhavě neznámý hlas. Rychle jsem otevřela oči a podívala se na Setha.

„Omlouvám se, že jsem tě vzbudil," řekl neznámý muž. Okolo bylo dalších sedm kluků. Seth si mě přendal, abych ho slyšela, co říká.

„Sam, Jared, Collin, Leah, Brady, Paul, Embry, Quil," říkal pomalu a ukazoval. „Leah je má sestra," dodal.

„Koho jsi nám to přivedl, Sethe?" ptal se Paul, jakoby provokoval.

„To je Anna. Říkáme jí Annie," seskočila Renesmé ze z Jacobových zad. Řekla to, jako by se se mnou chlubila.

„Ahoj," zamumlala jsem.

„Annie, nestyď se a ukaž jim něco o sobě," pobídl mě Jake.

„Všechno?" zeptala jsem se Setha.

„Ukaž jim, co jsi prožila. Proč jsi tady," řekl mi. Všichni čekali, co ukážu.

„Nelekněte se," varovala jsem je a ukázala jim první vzpomínku. Mamku. Né Alice, ale mamku, jak vedle mě umírala. Pak hlad, než mě Joham našel. Jak mě týral. Pár kluků zatajilo dech. Dál Alice poprvé. Schovávání. Alice s ostatními, jak mě našla, Volturiovi a seznámení s Cullenovými, jak jsme seděly s Nessie na podlaze. Večer, jak jsem šla spát a jak mi Alice řekla, že Johama zlikvidovali Volturiovi. Úlevu, když jsem to zjistila, že už mě nenajde a neodvede.

Vypadali zděšeně, když se jim vrátil zrak. Zesmutněla jsem.

„Aninko, to jsem nevěděl!" probral se Seth. „Neukázala jsi nám úplně všechno."

„Špatně se na to vzpomíná," vysvětlovala jsem. Měla jsem slzy v očích. Seth si mě k sobě přivinul. „Nebudu na to myslet," řekla jsem najednou a usmála se. Nechtěla jsem kazit náladu ve smečce.

„Správně!" souhlasil. Za chvilku jsme seděli na zemi a všichni jsme se smáli. Nessie něco vyprávěla a ve smečce panovala pohoda. Cítila jsem, jako bych tam patřila. Ale proč? Nedokázala jsem si to vysvětlit...

Závěr:

No, co dodat? Můj život nabral veselý směr. Mamka Alice a teta Rosie byly unešené a mně a Nessie nakupovaly hromady oblečení.

Carlisle a Esmé si našli nového koníčka. Vaření. Měli radost, že já a Nessie jíme lidsky.

Emmett byl ve svém živlu. Házel nás do vzduchu a dělal s náma kraviny. Někdy se přidal i strejda Edward a táta Jazz.

Bella a Edward si naplánovali dovolenou a Renesmé odmítla odjet. Ti dva si tedy udělali druhé líbánky.

Rose fotila miliony snímků na památku našeho zrychleného dětství.

Všichni se střídali ve čtení pohádek na noc a byli jsme šťastní. Máma už dokonce někdy viděla v budoucnosti i poloupíry.

Všechno je fajn a Edward a Carlisle plánují naše domácí studium, až povyrosteme.

A ve smečce jsme pečené vařené...

Vaše šťastná Annie Sophie. (No, nezní to hezky?:))

Jestli jste si příběh o osudu Annie Cullenové oblíbili, nezoufejte, že jsme tak brzo na konci. Je tu pokračování s názem "Annie Sophie". Všem děkuju za komentáře. Je to neuvěřitelný impulz.

A nakonec to nejlepší. Tuto finálovou kapitolu bych ráda věnovala svojí úžasné kamarádce Karolínce, protože mě ve psaní neuvěřitelně podporuje a dokáže mi ukázat jiný pohled na svět. Děkuju ti, jsi skvělá bytost.

Autor: KristieNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alicina dcera - 4. kapitola: