Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alicina dcera - 3. kapitola

16.11.2010 (11:15) • KristieNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3515×

Alicina dcera - 3. kapitola

ALICINA DCERA

Když jsem se probrala, byli jsme už ve Forkských lesích. Teď už Jasper Alice dovolil, aby mě nesla.

Předtím se "hádali" o to, kdo mě ponese. Jasper trval na tom, že je to moc dlouhá cesta, Alice na tom, že jí je to jedno, když pomalu ani necítí, že tam sedím.

Bylo krásné ráno. Těšila jsem se na tu Nessie. Snad mě bude mít ráda.

„Tak jsme tady, doma," řekla Alice sladce a otevírala skleněné dveře. Uvnitř to bylo krásné. Tak útulné, prostě jako... doma.

„Nessie!" zavolala Bella. „Pojď sem!"

„Už letím," zazvonil v dálce hlásek.

Najednou ze dveří vyběhla holčička, vlasy se jí vlnily, oči měla jako já, čokoládové. Na sobě měla fialové tílko, které bylo delší, bílé legínky a fialové balerínky. Kouzelná. Skočila Belle do náruče a zadívala se na mě.

„Ahoj," špitla jsem. „Ty budeš Renesmé, viď?"

„Jo, říkej mi Nessie," zazvonilo to v jejím hlásku. „Jak se jmenuješ ty?"

„Ještě nemá jméno. Během dneška ho vymyslíme," vysvětlila Alice.

V tom se v místnosti objevila žena, asi Esmé.

„Ahoj, tak ty jsi ten Alicin poklad. Jsem Esmé," představila se mi.

„Teto Alice, proč má tvoje tílko? Dej jí nějaké moje šaty!" usmála se Nessie.

„Ano, dám ti nějaké nádherné šatičky. Budete spolu kouzelné!" rozplývala se mamka a tančila se mnou do schodů.

Dala mi to samé, co měla Nessie, ale v zeleno-bílé kombinaci a sešly jsme dolů.

„Vítej u nás v rodině," řekl Carlisle.

Usmála jsem se. Mám rodinu, která mě má ráda.

Alice mě postavila na zem.

Ness mi naznačila, ať jdu za ní. Seděla na zemi. Sedla jsem si k ní. Alice si sedla k ostatním ke stolu a začala diskuze o mém jméně.

„Něco ti ukážu," řekla Ness a vzala mě za ruku. Ukázala mi všechno. Jak se narodila. Jak byla lovit s takovým obrovským vlkem, říkala mu Jake. Pak znova Jake, ale jako člověk. Pár nákupních výletů s Alice. Kde bydlí a taky, jak se stalo to, že Alice odešla, aby se pro mě vrátila, a že je ráda, že má nějakou kamarádku, jako jsem já.

Když se mi vrátil zrak, řekla jsem: „Taky ti něco ukážu," a začla jsem. Jak jsem se narodila. Byla jsem sama. Otec maminku nezachránil a nechal mě tam pár dní samotnou. Já nebyla od mala obklopována láskou jako ona. Dál, jak mě otec týral. Moje sestry, které tomu jenom přihlížely. A pak, jak mě Alice našla. Jak mi vyprávěla o své rodině, a proč hledá takové bytosti, jako jsem já a Nessie. Pak, jak jsem čekala, střet Volturiovými a cestu domů. Připojila jsem všechny své pocity.

„Jé," vypadlo z ní potom. „Umíš to, co já. Akorát na dálku," jásala a zatleskala.

Carlisle se najednou otočil. Potom i ostatní.

„Rychle, ukaž jim to," tahala mě Ness za ruku. Znovu jsem všem přehrála to, co Ness.

„Srdíčko, mám pro Tebe jméno!" vypískla máma a vyskočila ze židle.

„Anna Sophia Cullenová," řekla hrdě. „Annie," usmála se.

„Annie," zatleskala Renesmé znovu.

„Vítej v rodině. Teď už doopravdy, Annie," řekl Carlisle. Všichnise usmívali.

„Annie," opakovala jsem si v duchu.

„Libí?" zeptal se Jasper.

„Ano, moc," radovala jsem se. Přitulila jsem se k Alice. Jasper se k nám přidal. Ness po chvilce taky.

„Velká šťastná rodina by jsme bez těch dvou cácorek nebyli," řekla Rose.

„To ne," dala jí Esmé za pravdu.

„Máte hlad, holky?" zeptal se Edward.

„Mohli bychom zkusit lidské jídlo," uvažovala Bella.

„Ano!" Carlisle se zdál tímto nápadem přímo nadšený.

Ness mi ukázala nějakou bílou kaši, co jí nutil, když byla miminko. Zřejmě chtěl, aby jedla lidské jídlo.

„Copak těm šmudlinkám uvaříme?" rozplývala se Rose.

„Na začátek možná něco sladkého," uvažoval Edward.

„My uděláme kuře, nějak zdravě, se zeleninou," kývnul Carlisle k Esmé.

„A my uděláme našim holčičkám zmrzlinový pohár!" zvolal Emmett.

„Je tady s Annie veseleji," komentovala situaci Nessie. Já nebyla schopna slova. Všichni mě měli rádi a chtěli se o mě starat.

* * *

Večer se Nessie rozhodla, že nechce jít spát do chaloupky. Nakonec ji Bella přemluvila. Všichni dali Renesmé pusu na dobrou noc a Edward a Bella ji naoplátku věnovali mně.

Renesmé odešla pod podmínkou, že budu spát v její postýlce, co má v tomto domě, aby tu mohla kdykoli přespat a taky, že ji sem hned ráno vezmou.

Ostatní si rozdělili funkce. Jasper a Emmett mě koupali, vůbec jim nevadilo, že měli úplně mokré oblečení a dováděli dál. Alice a Rose mi daly nádherné pyžámko a plánovaly obleček na zítra a Carlisle a Esmé mi četli pohádku.

Potom za mnou Alice přišla.

„Tak co, líbí se ti tu?" sedla si ke mě na podlahu. Viděla jsem ji skrz stěny postýlky.

„Ano, maminko, moc!" usmála jsem se.

„Mami, kde je Joham? Nepřijde pro mě?" zeptala jsem se po chvilce.

„Neboj, Annie. Volturiovi ho potrestali. Nelámej si s tím hlavičku, sladce spi, kdyby se něco dělo, zavolej, budeme v domě a uslyšíme tě, broučku," pohladila mě po vlasech a dala mi pusu na čelo. „Miluji tě, to si pamatuj," zašeptala a zmizela.

* * *

Když jsem otevřela oči, vedle mé postýlky čekala Rosalie.

„Dobré ráno, princezno, spinkala jsi dobře v novém domově?" zeptala se a vyndala mě z postýlky.

„Ano, skvěle," odpověděla jsem.

Rose mi pomohla s oblékáním. Dala mi bílé šatičky s barevnýma puntíkama, fialové legíny a zelené baleríny. Fialová a zelená přesně ladila s puntíky, samozřejmě.

„Dobré ráno," pozdravila jsem a rozhlédla se po obýváku. „Kde je Nessie?" zeptala jsem se.

„Nemohla dospat, jak se těšila. Šla se proběhnout ven, za chvilku je zpátky," řekla Bella.

„Jacob ji přivede," řekl Edward.

„To je náš kamarád," vysvětlovala Bella. „Nessie ho má moc ráda." To přece vím. Viděla jsem to v jejích myšlenkách.

„Aninko? Počkáš se snídaní na Nessinku?" zvolala Esmé z kuchyně.

„Ano," odpověděla jsem.

„Ahoj princezničko, tobě to sluší," vstoupil najednou Emmett a už mě choval.

„Ahoj strýčku."

„Vyspala ses do růžova?" ptal se Jasper, když vstoupil také.

„Jo, tati," viděla jsem, jak se rozplýval při oslovení „tati“.

Na zahradě jsme zaslechli smích, který zaručeně patřil Nessie.

„Ahoj," vběhla do dveří. „Jacobe! Rychle! Ukážu vám Annie!" Vstoupili dva tmaví kluci. Tmavé vlasy, oči...

„Ahoj, jsem Annie," představila jsem se.

„Jacob, Seth," ukazovala Nessie. Sethovi se najednou rozzářily oči.

„To snad ne! Sethe! Ven! Promluvíme si!" zavrčela najednou máma. Byla strašně rozzuřená. Nechápala jsem to.