Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -43.

15.07.2009 (16:04) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1223×

XV. Cesta do Itálie

Aliciin pohled:

Dojeli jsme na letiště a vystoupili jsme z auta. Carlisle jel ještě zaparkovat vůz. Pak jsme všichni vešli do letištní haly a šli jsme se pro naše předplacené letenky a k odbavení zavazadel. Mezi tím ještě kontrolovali celníci naše doklady. Je opravdu pozoruhodné, že nepoznají padělky. Vždy naštěstí vím předem, že je nemožné, aby to poznali, a to nám také zajišťuje poklidné cestování. Po odbavení jsme přešli j osobní prohlídce a po úspěšné kontrole jsme nastoupili do letadla.

V letadle jsem nechala sednout Jaspera k okénku, aby nebyl blízko uličky. Sama jsem se posadila vedle něj a tiskla jsem mu ruku. Ten se na mne jen bolestivě pousmál a zadržoval dech. Bylo mi ho líto. Vím, jak špatně tohle cestování snáší. Je tu pro něj tolik lidské krve, tolik pokušení. A když si uvědomím, jak těžké je to pro mě, nechci ani pomyslet na to, jak těžké je to pro něj. Tolik mě mrzí, že kvůli mně tak strašně trpí. Nemám ráda, když musí tohle všechno podstupovat. Snaží se mi vždycky namluvit, že to není kvůli mě, ale že se tak rozhodl dobrovolně a z vlastní vůle. Stejně mu to však nevěřím. Věděla jsem, že tohle bude pro nás dlouhý let a proto jsem mu zašeptala do ucha, že je to jako ve škole. Snad mu to pomůže.

Jasperův pohled:

Letiště se po chvilce objevilo před našima očima a my jsme až na Carlislea všichni vystoupili z auta. Uchopil jsem Aliciinu drobnou ručku a vešli jsme do letištní haly. Zamířili jsme si vyzvednout letenky a po jejich vyzvednutí jsme se odebrali k odbavení zavazadel. A pak k mé velice neoblíbené osobní prohlídce. V tu dobu jsou u mě všichni tak blízko a já se jen taktak ovládnu.

Odebrali jsme se do letadla. Alice mě nechala sednout si k okénku, abych nebyl blízko uličky. Dost mi to tu vadilo. Všude bylo tolik lákavé krve. Stěží jsem se dokázal ovládat. Alice mi tiskla ruku a snažila se mě tím uklidnit. Miluji tě moje Alice. Pousmál jsem se na ni a zadržel jsem dech. Cítil jsem z Alice lítost. Mě přeci nemusíš litovat miláčku. Já sám jsem se přeci rozhodl, že budu žít stejně jako ty, jako vegetarián. Z lítosti už její emoce začali přecházet do výčitek. Alice opět se obviňuješ zbytečně. Nemám rád, když si tohle vyčítáš. Ta lidská vůně mě nenechá ani racionálně myslet. Zrovna když se potřebuji soustředit. Ta vůně je tolik lákavá, nesmím dýchat, nesmím. Musím to dokázat, musím. Alice se ke mně přiblížila a do ucha mi zašeptala. "Je to jako ve škole." Nejspíše doufala, že mi to tím ulehčí.

Aliciin pohled:

Ten prokletý let neměl konce. "Jazzi podívám se trochu do budoucnosti, vydržíš to chvilku bez mého vědomí? Kdyby ne tak mě prober." Podíval se na mě trpitelským pohledem, ale přikývl mi na souhlas. Sice se mi moc do budoucnosti vrtat nechtělo, ale jsou tu v sázce všechny naše životy a já nehodlám nic riskovat, i když teď budu riskovat docela dost. Zavřela jsem tedy oči a masírovala jsem si nenápadně spánek, aby přišla vize. Než se konečně objevila trvalo to snad věčnost. Ale když přišla stálo to za to. Bylo to místo boje. Viděla jsem jen takové útržky a bylo to dost rozmazané, jelikož všude okolo byli vlkodlaci. Přesto jsem si však všimla jednoho konkrétního okamžiku. Zrovna jsem s Jazzem zničila jednoho z nepřátelských upírů, když v tom na mě zaútočil upír. Jasper se do něj pustil, jenomže ten prokletý upír ho zničil. V tom okamžiku jsem se probrala. Jasper se odvrátil od okénka, do kterého hleděl celou dobu, co jsem byla ve vizi. Pohlédl na mě a byl trochu vyděšený a v očích jsem mu viděla jen zmatenost a strach. Jenomže to co jsem cítila já, bylo něco mnohem většího. Přes uličku vedle mě seděl Edward s bellou a za nimi Carlisle s Esme a za mnou a Jazzem seděla Rose a Emmett. Dívala jsem se přímo před sebe a snažila jsem se soustředit na dýchání. Jasper mě chytil za ruku a snažil se získat můj pohled k sobě. Mým dokonalým zrakem jsem si všimla, že Edward přes uličku drží Bells za ruku a dívá se upřeně na mě. Jak se z tohohle vyvlíknu? Co mám dělat? Ach bože co teď?

Jasperův pohled:

Držel jsem jí za ruku a pokoušel jsem se nedýchat. Mám štěstí, že jsem upír, alespoň vydržím zadržet dech na dlouhou dobu. Ale zase kdybych jím nebyl, nemusel bych se nyní soustředit na to, abych tady nikoho nezabil. Ten let snad nemá konce? Díval jsem se před sebe, ale Alice mě z mého soustředění vytrhla. "Jazzi podívám se trochu do budoucnosti, vydržíš to chvilku bez mého vědomí? Kdyby ne tak mě prober." Ač velice nerad jsem s tím souhlasil a abych nemusel použít slova tak jsem jí jen přikývl na souhlas. Řekl bych, že na mě poznala, že mi to není zrovna příjemné. Opřela se o opěradlo a zavřela oči. Pustila mou ruku a přiložila si ji ke spánku. Po chvilce sebou trhla. Bylo mi jasné, že má vidění a tak jsem se snažil soustředit na to, abych se nenadechl. Díval jsem se proto z okénka ven. Byla zrovna noc. Rozhodl jsem se že budu pozorovat planety, které člověk svým chabým zrakem nemůže nikdy spatřit. Zahlédl jsem Saturn a pluto. Ostatní byly s největší pravděpodobností na druhé straně slunce. Jsem normální? Proč přemýšlím nad zbytečnostmi? Nemohu se rozptylovat, musím se mít na pozoru a ovládat se. V tu chvíli sebou Alice trhla a to dost silně. Pohlédl jsem na ni a ona byla vyděšená. Dokonce to je slabé slovo, byla strnulá strachy. Začal jsem se o ni bát. Co mohla tak děsivého vidět. Chvíli na mne pohlédla, ale okamžitě ode mě odvrátila svou tvář. Zavřela pevně oči a pak je otevřela a hleděla do sedadla před sebe. Pohlédl jsem přes ulici na Edwarda a ten hleděl na Alici a netvářil se zrovna nadšeně. Chytil jsem Alici za ruku a snažil jsem se získat její pozornost avšak marně. Co to probůh jenom viděla?

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -43.: