Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -39.

03.07.2009 (21:55) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1488×

XIII. Plán osvobození

Aliciin pohled:

Začínalo svítat a já jsem asi před hodinou přemluvila Jaspera, aby mě nechal samotnou v pokoji. Mezi tím šel s největší pravděpodobností do své pracovny vše vrátit zase zpět na své původní místo. Já jsem si sedla na zem k oknu a přitáhla jsem si kolena k tělu. Celou dobu jsem přemýšlela ad svými vizemi o mé neuvěřitelné minulosti. Ale čím více jsem nad nimi uvažovala, tím více jsem si byla odporná. Připadala jsem si jako odpad. Sice jsem věděla, že jsem za nic nemohla, ale pak jsem si vzpomněla na tu příhodu v Mississippi, která se mi přihodila před dvěma lety, když jsem pátrala po svých kořenech. Tehdy jsem našla svůj náhrobní kámen a datum úmrtí se shodoval s datem přijetí do toho ústavu. Bylo mi ze mě nanic a taky právem. Moji vlastní rodiče mě raději prohlásili za mrtvou, než aby připustili to, že mají dceru blázna. Já jsem sice nebyla blázen, ale to oni netušili. A určitě mě nejezdili ani navštěvovat, aby se nerozkřiklo, že úmrtí jejich starší dcery není pravdivé. Bylo mi patnáct když mě tam nechali zavřít. "Ach Alice už nad tím nepřemýšlej." Přemlouvala jsem sama sebe, ale mé úvahy se stejně k tomu vraceli. Snažila jsem se na to nemyslet, ale čím více jsem se snažila tím více jsem nad tím nevědomky přemýšlela. Začalo mi ze mě být opravdu špatně a nejvíce mě mrzelo to, že jsem v podstatě zradila i Jaspera. Svou jedinou lásku. Musím zmizet. Jenomže když zmizím tak bez něj zemřu. Co mám dělat?

Jasperův pohled:

Už je to hodina co mě Alice přemluvila k tomu abych ji nechal v pokoji samotnou. Odešel jsem tedy do své pracovny, uklidit si zde nějaké věci, které měla Alice předtím u sebe v pokoji. Zrovna jsem si uklízel zápisky, když jsem si všiml, že z jednoho z nich něco trčí. Otevřel jsem ho v místě, kde to bylo a našel jsem tam letenku do Itálie. Bylo mi ihned jasné proč tam ta letenka je. Vzal jsem ji do ruky a nasál jsem okolní atmosféru celého domu. Hledal jsem konkrétní emoce. Hledal jsem emoce mé Alice. Nemusel jsem hledat ani dlouho, poznal bych je vždycky. Byly to dost zlé emoce, ale ne vůči někomu, ale vůči sobě samé. Co se jí asi tak mohlo ve vizi stát, že je tolik zničená a téměř se začíná nenávidět? Vzal jsem tu letenku do rukou a roztrhal jsem ji na kousky. Nemohu přeci dopustit, aby moje Alice letěla spáchat sebevraždu. To bych nezvládl. Pak jsem si ale vzpomněl, že mám na krku ještě její zásnubní prstýnek. Měl bych jí ho dát.ale ještě předtím to tu uklidím. Měl bych začínat promýšlet vysvobozovací plán na záchranu naší Nessie. Ale nejspíše budeme opět potřebovat pomoc našich úhlavních nepřátel a tím jsou vlkodlaci, kteří tu jsou od té doby, co jsme zničili tu Susan. Celou dobu sem prý přicházel Jakob, ale vždy byl jen neomaleně vyhozen nějakým proslovem Susan. Musíme něco vymyslet a také musím najít příležitost k tomu, abych mohl vrátit Alici její zásnubní prstýnek.

Aliciin pohled:

Bylo mi ze mě blbě a tak jsem se rozhodla, že se přesunu na půdu. "Rodino porada!" Ozvalo se ze zdola. Ach ne to se uvidím s Jasperem! Bože co mám dělat? Budu se od něj držet co nejdál. Ještě, že mi stačí ho jen vidět a mohu být šťastná. Teď to bude zkouška toho jestli to zvládnu a nebo jestli selžu, neodolám a budu mu dál ničit jeho život. Vstala jsem a seběhla jsem schody dolů. Všichni již tam byli včetně Jaspera, který stál u provizorní mapy a vysvětloval strategii. Stoupla jsem si k Rose, která stála nejdále od Jaspera. Ten mě již od schodiště pozoroval jak se jdu k nim přidat. Díval se neustále na mě a pak pokračoval opět vysvětlování. Jak se však předklonil z pod jeho košile vylezl můj zásnubní prstýnek. Ach můj bože on ho stále ještě má u sebe? A stále ještě ho nosí na krku? Všimla jsem si, že si mého zaraženého výrazu všiml Edward a ten mi přikývl nejspíše na souhlas. Na vysvětlování strategie jsem se vůbec nesoustředila. Mě hypnotizoval jen ten prstýnek co mu visel na krku. A jeho melodický hlas mě uklidňoval. Když to všechno dořešili spěšně jsem odešla nahoru a mířila jsem na půdu. Tam jsem se zavřela a zalezla jsem do toho nejtemnějšího a nejméně viditelného kouta. Přitáhla jsem si k bradě kolena a přemýšlela jsem nad tím, co mám teď dělat.

Jasperův pohled:

Zrovna jsem uklidil poslední knihu na místo když se ze zdola ozvalo volání. "Rodino porada!" vyšel jsem ze svého pokoje a mířil jsem dolů. Čekal jsem, že tam již Alice bude, ale ona tam nebyla. To mě dost zarazilo. "Fajn Jazzi, že si tady musíš nám vysvětlit strategii boje a taky co bude kdo dělat." Řekl Carlislie a já jsem přešel na hlavní místo před mapu a již jsem chtěl začít vysvětlovat když se v tom okamžiku objevila na schodech ona. Počkal jsem až se k nám přidá. Stoupla si k Rose což mě dost zarazilo. Nechal jsem to však být a začal jsem se věnovat vysvětlování. Jakmile jsem se předklonil, ucítil jsem, že se mi ten prstýnek dostal z pod košile ven. Periferním viděním jsem si mohl všimnout, jak se Alice nadechla. Z toho co jsem z ní cítil, jsem poznal, že ji to zaskočilo. Vysvětloval jsem dále strategii boje a poslouchal jsem jakoukoli připomínku a různé nápady na rychlé vyřešení našeho společného problému jelikož již Jakob v podstatě a k mé a nejen mé nelibosti patřil do naší rodiny. Sotva jsem dovysvětlil jistá pro a proti boje Alice již mizela po schodech nahoru. Mířil jsem za jí, ale Edward mě zarazil. "Nech jí teď na chvilku si ujasnit jisté věci, které musí rozhodnout jen ona sama." Ač nerad jsem s ním souhlasil a zůstal jsem dole. Co se asi s Alicí děje?

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -39.: