Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku 33.

28.06.2009 (19:30) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1328×

Aliciin pohled:

Stejným způsobem nám uplynuly tři další dny. Tedy až na to, že dvakrát tam byli před námi oni. Dnes tam budeme dříve opět my. Celé ty dny si tu jen tak povídáme. Nejčastěji si tu vyprávíme příběhy našich životů, aby si na ně Bella buď vzpomněla a nebo, aby je poznala. Takže jsme si vždycky vyprávěli a čas nám díky tomu utíkal mnohem rychleji. Zatím bella slyšela příběhy jen ten o Esme, o Carlisliovi, a ten o Rosalii a Emmettovi. Na ten můj a Jasperův ještě nedošlo. A tak Bells poslouchala příběhy, které já slyšela asi po sté, to jen pro ni byly nové. A tak jsme každý podvečer jen čekaly a čekaly. A když konečně přišla Susan pro nás, vždy se nám vysmívala a mě vždycky chytila tak až mě to bolelo. A tak to bylo i dneska. Přišla k nám a Rose, Esme a Bellu vyhodila hned a poslala je do obývacího pokoje. Opět ke mně přišla a sehla se k mě a řekla mi, "Nemysli si že ti to jen tak projde!" Vůbec jsem netušila o čem mluví a opět mě bolestivě chytila za obě ruce a táhla mě před sebou. Bolelo to a tak jsem se snažila, aby to na mě nebylo poznat, protože by jí to jistě udělalo radost. Jenomže jak jsem se tak snažila, tak ona se mi snažila ublížit ještě víc a tak mi ty ruce drtila až do té chvíle než jsem zakňučela bolestí a to se vždycky začala smát. Vůbec jí nechápala. Proč si vybrala zrovna mě? Proč mi tolik ubližuje? Jen jsme došli do obývacího pokoje všichni se otočili mým a Susaniným směrem. Rose, Esme a Bella byly trochu zaražené natož ta mužská část za touhle skleněnou zdí. Ihned jsem si našla mezi nimi Jaspera a snažila jsem ze sebe vydat to poslední co mi ještě zbývalo než začnu křičet bolestí. Jak nás tam tak všichni pozorovali, všichni byli překvapeni Susaniným chováním vůči mě. "Co se tak díváte?!! Máte pět minut tak je využijte!!" Všimla si, že se dívám na Jaspera a on na mě, najednou mnou mrštila proti skleněné zdi a já dostala ohromnou elektrickou ránu a zakřičela jsem a ihned jsem padla k zemi. "Alice!!!!" Šlo slyšet z obou stran zdi. Nejvíce šlo samozřejmě slyšet Jaspera. Jen co jsem dopadla na zem uslyšela jsem její smích a už mi Esme a Rose začaly pomáhat na nohy. Jen jsem vstala z druhé strany na mě zavolal Jasper. "Alice!" Otočila jsem se opatrně, abych viděla jeho tvář. Vypadal tak utrápeně a šlo mu vidět na očích, že kdyby tak mohl objal by mě a chránil před tou zlou Susan.

Jasperův pohled:

Takhle nám uplynuli již tři dny. Za ty tři dny jsem viděl Alici jen pět minut za den. Tohle bylo na mě až příliš málo. My vážně nemůžeme mít chvilku klid, copak nemůžeme být chvíli šťastní? Jak to tak vypadá tak nejspíše ne. Edward mi vždy říkal jestli Alice má vidění a jaké je, naštěstí zatím neměla to odporné vidění, které jí tolik ubližuje a mě tolik trápí. Jak jsem tam tak uvažoval Edward si všiml mých úvah a řekl nám že již brzy bude večer a opět se s nimi uvidíme. O chvíli později si přišla pro nás abychom zašli do obývacího pokoje čekat na naše víly. Čekali jsme tam pěknou chvíli a když už jsme se konečně dočkali a ony přišli, Alice s nimi nepřišla. Připadalo mi to divné. Emmett již stál v té nejmožněji nejbližší vzdálenosti od skleněné zdi. Chápal jsem ho. Tak dlouho je bez Rosalie a jeho emoce jsou z toho plné jen zoufalství a frustrace což je u Emmetta, věčného pohodáře a optimisty, opravdu zvláštní úkaz. Pak jsem se podíval na Edwarda a bylo mi zvláštní proč se tak tváří. A navíc jeho emoce byly plné vzteku zlosti a nenávisti. Bylo mi jasné vůči komu je cítí. I já jsem měl Susan už dost. "Esme?" Zeptala se Rose najednou Esme. "Proč to dělá jenom jí a proč zrovna jí?" Zeptala se jí a já nevěděl vůbec o čem mluví. Jenomže pár vteřin poté mi to pomalu začínalo docházet. Začalo mi to docházet jenom okamžik poté co se to stalo. Alice vešla do obývacího pokoje a Susan ji táhla před sebou. Byl jsem z toho v šoku, vůbec jsem nechápal, proč ji tak drží, proč tohle dělá zrovna jí. Mému andělovi. Ale jak jsem zjistil z okolních emocí, tak nikomu tohle nebylo jedno. Všichni se dívali jejich směrem. Alice si mě s pod jejího sevření našla a snažila se vypadat jakoby nic. Nevím proč se přede mnou tolik snaží. Ale nejvíce jsem byl šokován Susaniným chováním a její emoce byly opravdu odporné. Co se tak díváte?!! Máte pět minut tak je využijte!!" Pohlédla na Alici, aby znala její reakci, ale jakmile zjistila, že si vzájemně hledíme do očí, udělala to co se nesmělo nikdy stát, alespoň podle mě ne. Chytla Alici za ruce a vší silou jí mrštila proti skleněné zdi. "Alice!!!!" Zakřičel jsem a nebyl jsem sám. Všichni zakřičeli se mnou. Ani oni to nechápali natož já. Uslyšel jsem smích a bylo mi jasné, že se Susan opět dobře baví. Rose a Esme byly ihned u Alice a pomáhali jí vstát. Byl jsem v té největší blízkosti od zdi a díval jsem se na ni. "Alice!" Zavolal jsem na ni a ona se na mě podívala a mě bylo ihned jasné, jak moc jí vadí, že jsem tohle viděl. Ach Alice kdybych tě jen tak mohl obejmout ve svém náručí a chránit tě před tou opovržení hodnou Susan.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku 33.: