Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku - 3

22.05.2009 (19:16) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2641×

Aliciin pohled:

Být v jeho objetí bylo tak krásné, že jsme ztratili úplně pojem o čase, který nemilosrdně běžel dál a dál. Ač neradi jsme se od sebe odtrhli a šli za ostatními do jídelny, kde se mělo doladit a dořešit důležité věci, které se musí vyřešit ještě před odjezdem.

V jídelně již seděli všichni, tedy až na Nessie, jež byla u Jakoba. I přes Belliinu neustálou neústupnost musela jít za Jakobem, abych náhodou mohla dostat nějaké vidění, které by nám pomohlo, kdyby bylo nějaké nebezpečí v dohledné době. Šly jsme si sednout na svá místa a čekali až Carlislie začne mluvit o tom, proč jsme se sešli. „Nuže děti, nyní se musíme rozloučit, abychom všechno stihli, ještě než vypukne turistická sezóna. Poněvadž v naší rodině máme Bellu, která je čerstvě novorozená musíme brát tohle v potaz a ještě zde máme malou Nessie, která tvoří též menší hrozbu.“ „Ale my žádnou hrozbu netvoříme, vždyť to všechno zvládáme obě až moc dobře jak sami musíte připustit!“ Začala Bella oponovat a byla dost podrážděná. Byla dokonce tak podrážděná, že se Jazz napnul a čekal, jak bude dále reagovat. Avšak ta si toho jako ostatní všimla a hned se uklidnila. „Promiňte,“ začala se omlouvat, „ já jen, že se dlouho neuvidíme a už to mi vadí, jsem z toho podrážděná, promiňte:“ „V pořádku Bello my to chápeme a cítíme to podobně. Ale musíš pochopit, že teď není vhodná doba, aby si…“

A v tom okamžiku jsem dostala vidění, byla to tmavá místnost, ani jsem tam neviděla, slyšela jsem mručící uklidňující zpěv a zápach ztuchliny a krve. Nelíbilo se mi to, snažila jsem se zaostřit. „Alice, Alice? Alice co vidíš?!“ Křičel na mě Jazz a jemně mnou třásl. „Nevím jistě,“ v tu chvíli mi bylo zle. Šíleně mě začala bolet hlava. Bylo to strašlivé. Naštěstí v tu chvíli vešla dovnitř Nessie. „Ó promiňte, asi jsem přišla v nevhodnou dobu, teta Alice měla vidění a já ho zkazila, promiňte.“ Jazz mě svíral ve svém náručí a já cítila, jak se o mě bojí. Omylem v tom rozčilení mi poslal emoce a bolest hlavy se zvýšila. „ Alice promiň, odpusť mi, já ti nechtěl způsobit další bolest.“ „V po řáddddku to to je dob rý.“ Ale dobrý to nebylo, hlava mě dál bolela jako střep. Carlislie ke mně přišel a podíval se na mě a řekl, „ to se mi nějak nezdá Alice, co jsi viděla?“ Ale to neměl říkat, v tu chvíli mnou projela taková bolest, až jsem to nemohla vydržet.

„AAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!!!“ Začala jsem vřeštit, Jazz měl co dělat, aby mě udržel klidnou. Lomcovala jsem sebou, ta bolest mnou proplouvala, Jazz se mě snažil uklidnit, ale bylo to spíše horší než lepší, bylo to strašné, všichni z toho byly na nervy, ale nikdo netušil, jak se asi cítím já. V tu chvíli Edward vstal a šel ke mně. V tu chvíli na něj Jazz zařval, „ Jestli se jí zase na něco zeptáš a ona takhle zareaguje, přísahám, že tě zabiju!!“ „Klídek Jazzi já se jí na to ptát nebudu, já vím, co viděla.“ Jemným hlasem na mě promluvil, „ Alice já vím, co jsi viděla, a taky si myslím, že vím, co to mělo být.“ „Vážžžžžněě a ccco to tedddy by lo ?“ zeptala jsem se téměř vyčerpaná a to je na upíra až dost divný. „Myslím, že to byla tvoje minulost.“ Řekl klidným tichým hlasem. Vytřeštila jsem oči a ostatní jak by smet. „Cože? Co je to za hloupost Edwarde?“ dožadoval se Emmett. „Vždyť Alice vidí jenom budoucnost.“ Začali mu oponovat všichni, dělali strašný rozruch, hluk a rámus a má hlava z toho začala po krátké pauze opět bolet. Zakňučela jsem bolestí a Jazz zařval, aby se uklidnili. Bylo mi zle, strašně mě bolela hlava, všichni byli nesví z toho, jak jsem neustále reagovala, až se Jazz rozhodl, že mě odnese do pokoje, abych neslyšela tolik hluku. Položil mě na postel, lehl si vedle mě a hladil mě po zádech a líbal na čelo. I on sám již byl z toho vyčerpaný, ale nedával to na sobě znát. Snažil se vypadat, že je mu fajn, ale mě bylo jasné, že je mu zle už jenom pomyslet na to, že já trpím a on s tím nemůže vůbec nic udělat. Bylo to těžké pro nás oba.

Jasperův pohled:

Svírat ji v náručí bylo neskutečné tak neskutečné, že skutečný čas plynul tak, že chvíle s ní bylo ve skutečnosti 5 hodin. Ač neradi jsme se od sebe odtáhli a její smutný pohled byl tak kouzelný, že jsem měl sto chutí ji obejmout znovu. Ale museli jsme jít za ostatními do jídelny vyřešit potřebné záležitosti ještě před odjezdem.

V jídelně již seděli všichni, tedy až na Nessie, jež byla u Jakoba. Jen proto tam nebyla, aby moje malá Alice mohla dostat případné vidění. V duchu jsem se modlil k tomu, aby žádné vidění nedostala. Šly jsme si sednout na svá místa a čekali až Carlislie začne mluvit o tom, proč jsme se sešli. „Nuže děti, nyní se musíme rozloučit, abychom všechno stihli, ještě než vypukne turistická sezóna. Poněvadž v naší rodině máme Bellu, která je čerstvě novorozená musíme brát tohle v potaz a ještě zde máme malou Nessie, která tvoří též menší hrozbu.“ „Ale my žádnou hrozbu netvoříme, vždyť to všechno zvládáme obě až moc dobře jak sami musíte připustit!“ Začala Bella oponovat a byla dost podrážděná. Což mi začalo opravdu hodně vadit, až jsem se z toho napnul, čehož si všimla moje malá úžasná Alice. Později si mého chování všimli i ostatní, včetně Belly, která se začala sama od sebe uklidňovat. „Promiňte,“ začala se omlouvat, „ já jen, že se dlouho neuvidíme a už to mi vadí, jsem z toho podrážděná, promiňte:“A to si piš, že ti to jen tak neprominu Bello, s tím nepočítej, tady aby zůstala moje Alice, to se raději zabiju. „V pořádku Bello my to chápeme a cítíme to podobně. Ale musíš pochopit, že teď není vhodná doba, aby si…“

Alice sebou škubla. Měla vidění. Vidění, které jsem nechtěl, aby vůbec měla. Tvářila se vyděšeně, což potvrzovaly její emoce, ze kterých jsem poznal strach, děs, úzkost a nepotřebnost. Dostal jsem strach z toho, co může můj anděl vidět. Podíval jsem se na Edwarda a snažil jsem se soustředit na jeho emoce, ale byly stejné jako Aliciiny. „Alice, Alice? Alice co vidíš?!“ Jemně jsem s ní zatřásl, aby mi odpověděla, ale neodpověděla mi, až po chvilce. „Nevím jistě,“Řekla a vyjekla, lomcovala sebou, třásla se a měl jsem co dělat, abych jí udržel v klidu. Když v tu chvíli naštěstí vešla Nessie. „Ó promiňte, asi jsem přišla v nevhodnou dobu, teta Alice měla vidění a já ho zkazila, promiňte.“ Svíral jsem ji dál a dál, tak šíleně jsem se o ní bál, že jsem zapomněl ovládat svoje emoce. Když jsem si to uvědomil, vykřikla bolestí. „ Alice promiň, odpusť mi, já ti nechtěl způsobit další bolest.“ Ta bolest byla tolik intenzivní, že nebylo schopné ji utěšit. „V po řáddddku to to je dob rý.“ Snažila se mě uklidnit, ale mě bylo jasné, že to dobré není. Carlislie k ní přišel a podíval se na ni a řekl, „ to se mi nějak nezdá Alice, co jsi viděla?“ Ale to neměl říkat, v tu chvíli jejím tělem projela taková bolest, že to nemohla vydržet. „AAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!“ Začala vřeštět, měl jsem co dělat, abych ji udržel chvilku klidnou. Snažil jsem se ji uklidnit, ale ta bolest musela být tak silná, že uklidnit ji bylo nemožné. Začal jsem mít pocit absolutní bezmoci. V tu chvíli Edward vstal a šel k ní. Měl jsem toho právě dost. V tu chvíli jsem na něj zařval, „ Jestli se jí zase na něco zeptáš a ona takhle zareaguje, přísahám, že tě zabiju!!“ „Klídek Jazzi já se jí na to ptát nebudu, já vím, co viděla.“ Jemným hlasem na ni promluvil, „ Alice já vím, co jsi viděla, a taky si myslím, že vím, co to mělo být.“ „Vážžžžžněě a ccco to tedddy by lo ?“ zeptala se téměř vyčerpaná a to je na upíra až dost divný. „Myslím, že to byla tvoje minulost.“ Řekl klidným tichým hlasem. Vytřeštila na něj oči a ostatní jak by smet. „Cože? Co je to za hloupost Edwarde?“ dožadoval se Emmett. „Vždyť Alice vidí jenom budoucnost.“ Začali jsme mu oponovat všichni, dělali jsme strašný rozruch, hluk a rámus a jí opět začala bolest mít ve své moci. Zakňučela bolestí, nechtěl jsem, aby znovu trpěla, už ne, už si toho vytrpěla dost. „Nemohli byste se trochu mírnit ve výměně názorů má z toho bolesti!!“ Měl jsem toho právě dost. Vzal jsem ji do náručí a odnesl do našeho pokoje. Položil jsem ji na postel a lehl jsem si vedle ní. Objal jsem ji. Hladil ji po zádech, aby se trochu utišila. Cítil jsem z ní, snahu a jakoby pochopení, myslím, že ze mě cítila stejnou vyčerpanost, jako já jsem cítil z ní a to je tedy opravdu něco, aby byl upír vyčerpán.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku - 3: