Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -16.

05.06.2009 (16:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1466×

V. Návrat

Aliciin pohled:

Je to tu bez něj těžší a těžší. Nevylézám odsud již ani na krok. Utápím se tu v zármutku, ale jak jsem díky svému skvělému upířímu sluchu mohla zjistit, nebyla jsem sama. Na všechny to tu najednou padlo a začaly jsme se tu utápět všechny. Bella je zavřená ve svém domě i s Nessie. Esme je v Carlisliovo pracovně a Rose je u sebe zavřená v pokoji a vzdychá. A já jsem neustále zavřená v tomhle šatníku. V jeho šatníku. V šatníku mé jedinečné opravdové lásky. Ach jak moc mi chybí. Bez něj to nejsem já, bez něj jsem nikdo. Celý den jsem se tu tak trápila. Byl již nejspíše večer, hádala jsem podle toho, že Esme někdo volal. Hádala jsem, že to je Carlislie protože vyznělo z tónu jejího hlasu, že je šťastná. Jenže jsem jí bohužel nerozuměla, poněvadž byla v Carlislieho pracovně a z této místnosti jde nejhůře slyšet do ostatních, protože je zvukově izolovaná. Po chvilce jsem již slyšela, jak volá Rose, ať jde s ní za Bells a ta jen seběhla schody a již k ní měli namířeno. Asi po hodině jsem s Rose a Esme přišla i Bells. Nechápala jsem to. Proč tu asi tak je? A pak jen přešli do Carlislieho pracovny a zavřeli se tam. Snažila jsem se něco zaslechnout, ale bylo to marné, a tak jsem se opět schoulila do křesla. Pak jsem dostala vidění, ale bylo naštěstí jen normální. Viděla jsem v něm Jaspera a ostatní, jak sedí v autě. Když skončilo, schoulila jsem se do klubíčka. Byla jsem docela vyčerpaná, což se mi nelíbilo, ale budiž, nechala jsem tomu volnou ruku. Přemýšlela jsme nad tím, co to asi může znamenat. Nejspíše jsem viděla. Jak za 3 dny již přijedou. Můj dar se rozhodl, že mi bude ubližovat na těch nejcitlivějších místech. Jako kdyby nestačily ty divné vize, které mne neustále děsí. Pak ten hluk v pracovně zesílil, což jsem vůbec nechápala. Jak mohou nadělat takový rámus. Avšak po chvíli se to uklidnilo a všechno utichlo. Vyděsilo mě to, ale jenom trošičku. Dál jsem tam ležela, když v tom jsem ucítila tak nádhernou vůni, která mnou projela, jako elektrický výboj, a pak…………..

Jasperův pohled:

Všichni jsme se sešli v obývacím pokoji a rozhodli jsme se kdo, s kým pojede. Sice jsem cestu sem jel sám, avšak nyní pojedu s Carlisliem. Naložili jsme si svoje věci a pak ještě přidali nasbíranou krev a nasedli jsme do auta. Carlislie mě pustil za volant, i když věděl, že nepojedu zrovna podle pravidel kvůli Alici. A jeli jsme. Po dálnici jsem jel tou největší rychlostí, jakou tohle auto mohlo jet. Carlislie jen mlčel. My dva jsme si nikdy nebyli tolik blízcí, jako měl k Edwardovi či Emmettovi ale přesto jsme si docela rozuměli. Promluvil, což mě trochu zarazilo. Spíše jsem čekal, že to bude cesta ticha, než aby byla nějaká konverzace. "Já vím Jaspere, jak je to pro tebe těžké, ale chci ti říct, že jsme na tebe pyšný. Myslím na to, jak se již dokážeš ovládat vůči lidské krvi." On je na mne pyšný? To je neuvěřitelné. Semkl jsem rty. "Carlislie nemohu uvěřit tomu, jak můžeš být na mne pyšný, když jsem málem zabil Bellu?" Podíval se ven z okénka a řekl: "Víš Jaspere, jsem na tebe pyšný i přesto jak si se zachoval v ten osudný den. Vzal sis z toho ponaučení pro příště a to je chvályhodné." Celou cestu jsme si takhle povídali. Již jsme byli sotva pár kilometrů od Forks a mne napadlo, že bychom měli zavolat Esme. Řekl jsem to Carlisliemu a on souhlasil. Poprosil jsem ho, jestli by se Esme nezeptal, jestli Alice neviděla něco o našem dřívějším návratu, než se původně plánovalo. Vytočil její číslo. Chvilku si povídali a pak se jí zeptal na Alici, a jestli neměla o tomhle všem vidění. Řekla, že neví o ničem a že se začala ještě více trápit. Esme mne sice uklidnila, že to tentokrát není kvůli mně ale kvůli tomu co se jí nedávno stalo. Dojeli jsme těsně před Forks a já zastavil. Edward s Emmettem jeli za námi a tak zastavili s námi. Ihned vylezli a začali se nás ptát, o co jde. Řekl jsem jim, že by nebylo špatné naše "dámy" překvapit. Emmett ihned souhlasil a Edward po chvilce přemlouvání také. Rozhodli jsme se, že to do Forks přes les přeběhneme po svých. A tak jsme auta schovali v lese, kde na ně nenarazí žádný člověk, a rozběhli jsme se k domovu. Byli jsme již v našem lesíku, když v tom jsme se zastavili a ucítili každý z nás ty nejúžasnější vůně na světě. Vůně našich víl. Byli tak krásné. Tak kouzelné, výjimečné a smyslné. Hned jsme zamířili tam, kde byla vůně nejintensivnější. Já jsem sice věděl, že tam Alice není, poněvadž jsem její vůni cítil z patra a ještě byla velice slabá, což mne děsilo a bál jsem se, jestli je v pořádku. Vešli jsme do Carlislieho pracovny venkovním vchodem dovnitř a Bella se okamžitě vyřítila směrem k Edwardovi. Ty jejich emoce plné štěstí, touhy, vášně, lásky a něhy mi působili bolest. Carlislie a Esme se jen jemně políbili, protože neradi vzbuzují pozornost. Edwarda s Bells jsem musel začít okamžitě ignorovat a nejen je. Rose a Emmett byli prostě neskuteční. Co ti dva dokáží udělat to je až nemožné. Jediný já jsem tu byl sám a ty emoce už mi začínali lézt pěkně krkem. "Esme, Carlislie promiňte, že vás ruším, ale kde je Alice?" Zeptal jsem se trochu nervózně. "Och Jazzi zlatíčko promiň, Alice je nahoře…..," zadrhla se, ale hned zase pokračovala, "Je ve tvém šatníku Jazzi." Řekla to dost zdráhavě. "Bells a já jdeme k nám domů. Jistě vám to nebude vadit." Řekl rázně Edvard a již byli s Bells pryč. "Já souhlasím s Edwardem a my s Rose jdeme na lov, protože jak vidím, dost jste ho zanedbávali." Popadl Rose a již byli v mžiku pryč. "No Esme, Myslím, že měl Emmett výjimečně pravdu, takže také spolu vyrazíme na lov, protože jak vidím, potřebuješ ho jako sůl. A navíc Jasper tu bude rád s Alicí sám, takže půjdeme." Odešli a já tam zůstal sám. Nadechl jsem se a ucítil ji. Mou Alici, mou lásku, mou touhu. Vyšel jsem do patra a vešel do našeho pokoje. Odhodil jsem svůj batoh, který jsem si ani nevím proč, vzal s sebou a uviděl tu spoušť.

Celý pokoj vypadal úplně jinak. Byl celý přestěhovaný, na většině míst leželi mé zápisky a to nejčastěji v posteli, na stole, či u šatníku. Bylo zde i pár mých knih. Byli vždy otevřené na nějaké stránce, kde jsem si udělal poznámku. Vzal jsem jeden svůj zápisek, ležící vedle šatníku, do ruky a přivoněl jsem k němu. Ucítil jsem ji. Celý zápisník byl její vůní pohlcen. Položil jsem zápisek zpátky na zem, ale vůně neustávala. Postavil jsem se přímo proti dveřím od šatníku. Zvedl jsem ruku a začal jsem velice opatrně a pomalu otvírat dveře. A pak…….

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -16.: