Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alfa 2. kapitola

20.12.2011 (07:15) • Barysek • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3139×

2. kapitola

Pohled Belly:

Ráno mě probudila rána a zvuk rozbíjejícího se skla. Poplašeně jsem vyletěla z postele a běžela jsem se do kuchyně podívat, co se stalo. Cestou se ke mně přidala dvojčata. V kuchyni byl taťka s Jakem.

Jacob stál nad rozbitou mísou s novinami v rukou. Tvářil se rozzlobeně. Táta ho pozoroval z bezpečné vzdálenosti se strachem a obavou ve tváři.

„Co se stalo tentokrát?“ zeptal se Embry teď už značně znuděn. Všichni už jsme si na Jakovy výlevy zvykli. Já jsem však měla pocit, že teď se zlobí oprávněně a o hodně víc než obvykle.

Táta se na nás podíval s jasně viditelným překvapením. Soustředil se na Jaka tak moc, že si nás vůbec nevšiml. Jacob se na nás taky podíval, chvíli tam jen tak zevloval a potom se odklidil do svého pokoje. Když okolo nás procházel, hodil po klucích noviny, které byly hodně pomuchlané od toho, jak je Jake silně svíral v rukou. Když za sebou zabouchl dveře, ještě jsme měli možnost slyšet, jak nakopl svou skříň s oblečením.

Kluci se sehnuli nad noviny a snažili se z nich něco přečíst. Nakonec se skoro až vyděšeně podívali na tátu.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se znepokojeně a netrpělivě. Proč musím být vždy ta, co se věci dozví jako poslední?!

„Ten sériový vrah ze Seattlu se, jak se zdá, přestěhoval do Port Angeles,“ odpověděl mi neochotně táta.

„Cože?“ vyděsila jsem se.

„Není se čeho bát. Sem se nedostane,“ uklidňoval mě táta, protože odhadl, na co myslím. Port Angeles je jen asi hodinu jízdy odsud.

„Běžte se chystat do školy,“ zavelel taťka. Nejspíš nás chtěl přinutit myslet na něco jiného, než jsou sérioví vrazi.

Stále znepokojená jsem se s brášky vrátili do svých pokojů. Jako v transu jsem se začala chystat do školy. Poté, co jsme dorazili do školy a rozešli se na své hodiny, jsem dál přemýšlela nad tou skoro katastrofou.

Den běžící okolo mě jsem vůbec nevnímala. Jediné, co jsem zaregistrovala, bylo, že se všichni těšili na konec roku, který nastane už za necelý týden.

Pohled Jacoba:

Ráno jsem se vzbudil dříve než ostatní. Začal jsem se oblékat. Když jsem byl hotov, šel jsem do kuchyně, abych se nasnídal. Bylo mi nějak divně.

Vlastně to začalo v tu dobu, kdy jsem se dozvěděl, že v Seattlu řádí ten vrah. Taťka mě ve chvíli, kdy jsem se mu svěřil, poslal za Samem. Moc se mi tam nechtělo. Znal jsem jeho i další dva kluky, se kterými se bavil. Byli jen o rok starší než já. Všichni o nich měli špatné mínění, protože se pořád někde potulovali a nechodili do školy. Nevěřím drbům, ale nechovám k nim nijak zvlášť velkou důvěru.

Ovšem když jim věří taťka, tak jim věřím taky. Taťka vždy ví, co dělá. Proto jsem za nimi zašel a dozvěděl jsem se hodně zajímavých věcí. Sam mi pověděl vše o vlkodlacích, o upírech, o otisku i o odpovědnosti, kterou vlkodlaci mají. Řekl mi, že on, Paul a Jared už vlkodlaky jsou, a řekl mi taky, že se k nim brzy přidám.

Od té doby jsem s nimi trávil hodně času, protože mi všechno vysvětlovali a taky se přede mnou proměnili. Všichni tři byli velcí jako koně a každý byl jinak zbarvený. Sam z nich byl největší, patrně proto, že byl alfou smečky. Byl černý jako uhel. Paul byl tmavě hnědý a Jared o něco světlejší. Jeho zbarvení se podobalo moccacinu.

Dnes mi bylo divně ještě víc než obvykle. Bolel mě celý člověk.

V kuchyni jsem narazil na taťku, kterému jsem popřál dobré ráno, a taky na noviny. Byly dnešní. Když to shrnu, bylo tam napsáno toto:

Sériový vrah ze Seattlu se přesunul do Port Angeles, hlásal titulek.

Dnes ráno byly nalezeny mrtvoly Anny Thompson, Johna Ashe, Kate Williams a Masona Smitha. Všichni měli okolo dvaceti roků. Všechna těla byla nalezena v centru města. Všichni měli podřezaná hrdla a v žilách ani mililitr krve. V okolí se však také žádná krev nenašla. Nikdo z vyšetřovatelů si s tím nevěděl rady. Taky bylo pohřešováno šest osob. Řekl bych, že to však není konečné číslo.

Když jsem si tu zprávu přečetl, došlo mi, že tím vrahem není nikdo jiný než upír. Vytočilo mě to do běla. Začal jsem se třást a ze vzteku jsem drapl první věc, která mi přišla pod ruku, a mrštil s ní o zem. Byla to skleněná mísa, takže střepy byly po celé kuchyni. Pořád jsem přemýšlel nad tím článkem, když mě ze zamyšlení probral znuděný hlas mého bratra Embryho.

„Co se stalo tentokrát?“ ptal se. Očividně už si všichni na moje výlevy zvykli.

Rozhodl jsem se, že půjdu do pokoje, abych se mohl uklidnit. Když jsem procházel okolo sourozenců, všiml jsem si, že se kluci tváří znuděně, ale Bella se tvářila jinak. Zjevně poznala, že se nerozčiluji jen tak pro nic za nic. Vrazil jsem Quilovi do rukou noviny a zavřel jsem se s bouchnutím v pokoji. Nakopl jsem skříň s oblečením, trochu silněji než jsem zamýšlel a začal jsem od bolesti tancovat po pokoji. Ostatní se ještě chvíli vybavovali, a potom se rozešli do svých pokojů, aby se mohli nachystat do školy.

§          §          §          §

Když jsme zastavili u školy, šel jsem okamžitě za Samem, abych mu sdělil, že se dnes s největší pravděpodobností proměním. Byl jsem na to připravený. Od Sama jsem věděl, že se můj stav zhorší těsně před tím, než dojde k proměně. Byl jsem si jistý, že ta chvíle už nastává. Měl jsem pořádnou horečku a nebylo mi dobře. Cítil jsem se o mnoho hůř než doma.

„Same?“ oslovil jsem ho, protože ke mně stál otočený zády.

Sotva se na mě podíval, objevilo se mu ve tváři pochopení. Věděl, jaké to je si tímhle procházet.

„Nasedni. Musíme do lesa, než se proměníš,“ říkal a mezitím už nasedal na místo řidiče. Já jsem si sedl na místo spolujezdce a do zadu se ihned nahrnuli kluci, kterých jsem si až do teď nevšiml.

Jeli jsme pět minut rychlejší jízdou a už jsme vysedali u lesa. Vběhli jsme do něj a já už jsem se cítil tak mizerně, že se to nedalo vydržet. Začal jsem cítit, jak se měním. Nebolelo to, ale moc příjemné to taky nebylo, zatím to však nebylo viditelné na mém těle. Odrazil jsem se od kmene stromu, který byl před námi. Když jsem letěl, měnil jsem se z člověka na vlka. Na zem už jsem dopadl předními tlapami a uslyšel jsem myšlenky kluků, kteří už se mezitím taky proměnili.

Vítej mezi vlky. Pojď, půjdeme se trochu proběhnout, aby sis začal zvykat na novou podobu. Zavelel Sam a my jsme se rozběhli. Bylo to úžasné.

← Shrnutí →

Autor: Barysek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alfa 2. kapitola: