Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 21st Century Breakdown 5. kapitola

11.05.2010 (16:30) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1386×

5. kapitola

Vběhla jsem do lesa a nevěděla kam běžet. Vzpomněla jsem si na malou mýtinu. Byla tma, ale vidím dost dobře, takže jsem jí bez problémů našla. Nad mýtinou svítilo tolik hvězd. Mýtinu nejvíce ozařoval měsíc, který byl celý – byl úplněk. Byla to nádhera. Sedla jsem si na zem a vdechla tu vůni, která šla vždycky z kvítí. Cítila jsem, ale opět tu upíří vůni. Opět se zvedl větřík. Ta vůně upíra, ale nezmizela. Rozhlédla jsem se ve tmě po mýtině a zaregistrovala jsem, že asi pět metrů ode mě někdo sedí v trávě. Byl to upír. Nadechla jsem se znovu. Hned jsem poznala kdo to byl. Edward.

,,Edwarde?‘‘ zeptala jsem se zaskočeně. Co tady dělá? Vypadal taky zaskočeně.

,,Bello? Co tady děláš? Ne, že by mi to vadilo… ‘‘ přestal uprostřed věty.

,,No, já jsem tady byla i včera. Našla jsem jí, když jsem byla asi před měsícem na lovu,‘‘ řekla jsem. Asi mu to muselo znít divně – na lovu. Upíři mě totiž cítí, jako člověka.

,,Aha… počkej, na lovu?‘‘ zeptal se zaskočeně. Vypadal, tak úžasně! Sakra co to meleš Bello on je hezkej. Tebe by přece nechtěl. Jsi Volterová. Ty nikdo nikdy nemá a ani nebude mít rád.

,,To je na dlouhý příběh,‘‘ řekla jsem a snažila se usmát. On se na mě usmál pokřiveným úsměvem.

,,To nevadí. Já mám času dost,‘‘ zašeptal svým sametově svůdným hlasem. Ani jsem nezaregistrovala, že je už jenom metr ode mně. No tak jsem teda začala a řekla všechno, co bylo nějakým způsobem důležité.

,,No a tak jsem tady, ve Forks,‘‘ skončila jsem. On na mě nevěřícně zíral.

,,Teda. Ty máš pestrý život. Takže ty jsi poloupírka a dcera Ara. Takže princezna Volterry," řekl udiveně. Já jen přikývla.

,,Řekni mi něco o poloupírech. Nikdy jsem nikoho takového nepotkal. Nedokážu ti ani číst myšlenky,‘‘ pověděl se zájmem v hlase.

,,Ty umíš číst myšlenky?‘‘ Jen přikývl. Asi chtěl, abych mluvila já. Je to zajímavý dar.

,,No tak tluče mi srdce a mám v sobě krev. Jinak můžu spát, ale není to moc nutné. Jíst můžu jak lidské jídlo, tak pít krev. Lidskou krev jsem nikdy neochutnala a ani nechci. V tom mi pomohl Carlisle,‘‘ usmála jsem se na něj.

,,Cože ty znáš Carlislea?‘‘ Bylo vidět, že ho to překvapilo.

,,Jo, byl ve Volteře několik staletí. Jednoho dne odešel. Bylo to pro něj hrozné sledovat, jak zabíjí lidi. Bylo mi líto, že jediný vegetarián z Voltery odchází. Od té doby jsem ho neviděla. Potom jsem se od Felixe dozvěděla, že je něco jako váš otec, a že tě přeměnil,‘‘ o tom statním jsem raději pomlčela. Snad se s ním ještě někdy uvidím.

,,Aha. To jsem si neuvědomil,‘‘ zašeptal.

Já jsem začala věnovat pozornost hvězdám. Lehla jsem si na zem a pozorovala je. Dneska  jich tu bylo opravdu hodně. Krásně se třpytily. Všude bylo ticho. Příjemné ticho. Viděla jsem, jak padá hvězda. Byla to opravdu nádhera. Zavřela jsem na chvíli oči a vyčistila si hlavu od všech myšlenek. Po chvíli jsme otevřela oči a koukla se na Edwarda. Ten ležel naproti mně a díval se mi do očí.

,,Ty hvězdy… je to krásné,‘‘ klepal se mi hlas.

,,Nádherné,‘‘ řekl, ale díval se místo na hvězdy na mě. Cítila jsem jak se červenám. Přiblížil se ke mně. Jeho obličej se přibližoval k tomu mému. Lehce se otřel svými rty o ty mé. Otevřela jsem více rty a potom začal pomalu plenit jazykem mé ústa. Polibek přibýval na intenzivitě. Chytla jsem ho okolo krku. On si mě přitáhl ke své hrudi. Bylo to, tak plné vášně, a lásky!! Já jsem se opravdu zamilovala. Už si nemusím nic namlouvat. Už to totiž vím. Miluji Edwarda. Potřebovala jsem se nadechnout. Vycítil to a, tak mě začal líbat na krku. Jeho polibky byli tak úžasné. Asi po pěti minutách přestal a já se víc o něj opřela. Teda spíš jsem na něm ležela. Jemu to, ale navadilo a objal mě kolem zad.

,,Miluji tě, Edwarde Cullene,‘‘ zašeptala jsem. Už jsem to nemohla v sobě drřet.

,,Miluji tě, Isabello Swan Volturiová, a nedokážu si bez tebe život představit. Čekal jsem na tebe celých 109 let. Jsi pro mě víc než můj život,‘‘ zašeptal mi do ucha. Bylo zvláštní slyšet tyhle slova od někoho, koho znáte sotva měsíc. Přesto je dnešek můj nejlepší den v mé existenci.

,,Ještě jedna drobnost,‘‘ řekl a já vyčkávala nač myslí.

,,Jaká?‘‘ zeptala jsem se.

,,Jak to řekneš doma?‘‘ zeptal se a políbil mě do vlasů.

,,Demi s Felasem to pochopí,‘‘ řekla jsem. Edward se začal smát. Podívala jsem se mu do očí.

,,Jen mě rozesmáli ty přezdívky,‘‘ řekl. ,,A dneska nikdo není doma. Jeli na lov. Chtěla by si zajít k nám domů?‘‘ Zeptal se mě. Bylo z něj cítit, jak moc by chtěl. Nakonec jsem přikývla.

Obdaroval mě svým pokřiveným úsměvem. Vstala jsem a chtěla se rozeběhnout. Edward mě, ale vzal do náruče a rozeběhl se. Běžel rychle. Byl nejrychlejší upír, kterého jsem znala. Za chvíli zastavil. Chtěla jsem se postavit na nohy, ale on mi to nedovolil. Nějakým způsobem otevřela a taky zavřel dveře, aniž by mě pustil. Ocitli jsme se ve velké hale, která byla rozdělená do dvou částí – kuchyně a obýváku.

,,Máte to tu nádherný,‘‘ řekla jsem užasle.

,,To řekni Esme. To dělala ona. Potěší jí to,‘‘ usmál se na mě. Šla z něj taková silná láska. Jakoby jsme se milovali několik staletí.

Ani jsem se nenadála a ležela jsem na něm na gauči v obýváku. Začal mě opět líbat. Bylo v tom tolik vášně a touhy. Za dnešek se toho tolik stalo… Začala jsem mu jazykem objíždět jeho rty. Slastně vzdychl. On mě líbat a opět plenil svým jazykem má ústa. Ani nevím jak dlouho jsme se líbali. Najednou si někdo odkašlal. Já a Edward jsme ztuhli.

Prosím zanechte nějaký komentář. Mám pokračovat? :)

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 21st Century Breakdown 5. kapitola: