Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 2. Kapitola – Oslava (1. část)

13.02.2010 (11:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2419×

2. Kapitola – Oslava (1. část)

Vyšla jsem z pokoje, kde jsme si s Edwardem „povídali“ a byla jsem v šoku. Ještěže jsem upír, jinak by mě mohl popadnout infarkt.

Výzdoba domu byla úžasná. Všude byly lampióny, které ladily s červenými a bílými plátky okvětních lístků růže, byly poházeny po stole a ve skleněných mísách, sloužilo to jako dekorace. Vše tak nádherně vonělo. Podívala jsem se na velký stůl, který dominoval této místnosti. Na něm bylo přichystáno servírování a ještě výš byl umístěn dort. Byl veliký, čtyř patrový, byl oříškový a zdobily ho květinky z marcipánu po stranách dortu. Na hoře byl nepřehlédnutelný nápis Happy birthday Nessie.

„Nessie?“ řekla jsem si v duchu. Už jsem si trochu zvykala, že mé dceři říkají jako lochnesské příšeře, ale toto je moc. „I na dort to dávat? Jako by nestačilo, že takto jí už říká i Edward. Myslela jsem, že bude stát při mně, ale...“ Byla jsem z toho celkem naštvaná, ale řekla jsem si „Když to Reneesmé nevadí... a přece je to její oslava narozenin, nebudu jí to kazit už od samého rána... Ne?“

Z výzdoby jsem byla unešena, jako každý... samozřejmě kromě Edwarda, ten si to vyčetl v její mysli. „Děkujem Alice, že jsi to pro naší dcerušku udělala, je to překrásné...“

Najednou jsem uslyšeli, že se Renesmé probudila. Začala totiž chodit po pokoji a náš upíří sluch ji zaslechl... jak jinak.

Šla jsem za ní do pokoje, jenomže nebyla jsem jediná, se mnou šla i Alice. Vyšla jsem schody a Alice mezitím nějkam rychle odběhla.

Vešla jsem do Renesméinina pokoje, ta už byla převlečená z pyžama a byla čilá jako rybička.

„Ahoj Renesmé, tak jak jsi se nám vyspinakla?“ „No dobře mami, já už se tak těším na tu oslavu... Doufám, že příjde i strejda Phil, ten je príma, a taky Jacob?“ „Neboj Nessie, přijdou, Alice je určitě pozvala a co by to bylo za strejdu, že by nepřijel? No?“

V tu ránu vběhla do pokoje Alice, v jedné ruce měla vak na šaty a v druhé nějaký šátek. Já už jsem věděla, co s tím šátkem bude dělat. Vzpomněla jsem si na naší svatbu, kdy mi do poslední chvíle zavazovala oči šátkem, abych neviděla výzdobu.

„Nessie? Co to máš na sobě? To si myslíš, že jako oslavenkyně půjdeš jen v jeanách a triku?“ Renesmé se líbezně zatvářila. „Jasně že si obleču co budeš chtít, teto.“ Všichni už věděli, že dohadovat se s Alice je rovnou prohraný boj. Když se jedná o nákupy, nebo o chystání párty... vždycky musí mít posledí slovo. Alice se na tváři zjevil ohromující úsměv od ucha k uchu. Byla ráda, že ji Ness neodmlouvá.

„Ness, stoupni si a zavři oči,“ řekla Alice. „Ale pro jistotu, abys nepodváděla ti dám tohle.“ Vzala šátek a zavázala Nessie oči. Alice navigovala Ness, co má udělat, jako „pootoč se, zvedni ruce, narovnej se...“ Postupně ji oblékla do nádhernýh šatů.

Alice pomalu sundávala Ness šátek „Ještě se nekoukej!“ „Ale teto...“ Ness už byla netrpělivá, přešlapovala na místě, neustále něco žvatlala pod nosem, drtila si prsty u ruky... „Tak hotovo Ness, už se můžeš kouknout. “ Ness rychle otevřela oči, v jejích očích bylo vidět překvapení, milé překvapení. Šlo vidět, že se jí ty šaty líbily... No ještě aby ne, opravdu byly přenádherné. „No teto, ty jsou upravdu nádherné, jako pro princeznu.“ Alice se celá rozzářila, byla ráda, že se jí to líbí a že někomu udělala radost. „Ale vždyť ty jsi naše malá princeznička ne?“

„Tak a teď pojď ke mně, u sebe mám líčení... trochu tě zkrášlíme... co ty na to?“ ani nečekala na odpověď, vzala ji za ruku a upíří rychlostí ji zavedla k sobě do pokoje. Posadila ji na židli, zakryla zrdcadlo, aby to pro Ness bylo překvapením to co ji Alice vykouzlí na tváři. „Ale teto, zase ta tvoje překvapení...“ (v tomhle byla Ness po mně, nesnášela překvapení) „Ale, ale nechi nic slyšet, teď se uvolni a zavři oči.“

„Hotovo Ness... můžeš je otevřít.“ Ness otevřela oči, ale zrdcadlo bylo stále zakryto, takže nic neviděla. „Postav se před to zrdcadlo...“ Netrpělivě přistoupila k zrdcadlu. „Tadááá...“ Alice sundala přehoz z zrdcadla a podívala se na Ness. Ta byla opět unešena tím, co Alice vyčarovala na její tváři. „No teto, jak ty toto děláš... Jsi úžasná, mohla by jsi se tím živit.“

Protože bylo už kolem 12 hodiny, dole se začínali scházet hosté. Šla jsem je dolů přivítat a Alice mezitím držela Ness zavřenou v jejím pokoji, aby nemohla spatřit výzdobu. Bylo mi jí líto, ale na druhé straně, oslava je jednou do roka, takže to může přetrpět.

„Ahoj tati... tak dlouho jsem tě neviděla, povídej, jak se máš?“ řekla jsem, když jsem uviděla Charlieho. Ten se mi jako na pozdrav vrhl kolem krku, měla jsem co dělat, abych odolala vůni jeho krve. Nenechala jsem ďábla v mém těle dostat se na povrch a vydžela jsem. „Ahoj Bells, jak rád tě zase vidím. Ty se nestavíš, jak je rok dlouhý.“ „Tati, neboj se, napravím to. Nemohla jsem přijet, protože Ness byla stále nějaká chromá a malátná, tak jsme nechtěli riskovat, že pochytí nějakou nemoc z ovzduší.“ Charlie na chvíli zesmutněl. „Aha... a co bylo mojí malé vnučce?“ „To právě nikdo neví, Carlisle na tom pracuje, aby zjistil co se to dělo, ale asi měla na něco alergii, nebo tak něco.“

Postupně přicházeli další hosti a já se s každým, jak se patří přivítala. Přišli všichni, dokonce i upírský klan z Denali a Benjamin se Zafrinou i Maggie se Siobhan přišli. Jediní, kdo nepřišli byli Volturiovi, ale nebylo by to tím, že by proti nám něco měli, ale tím, že tato oslava byla trochu uspěchaná a než sem až z Itálie z Volterry doletíte... to trvá pěkně dlouho. Ale Aro se nenechal zahanbit a poslal nám email, o tom že nepřijedou a že dárek pro Ness už je na cestě. „Nemuseli se obtěžovat,“ řekla jsem si v duchu.

Nyní tady byli úplně všichni, jak upíři tak i lidi a samozřejmě i vlkodlaci. Pozvali jsme nejen Jacoba, ale i Embryho, Paula, Sama, Billyho a další...

Uslyšela jsem, jak nahoře klaply dveře, otočla jsem se za tím zvukem. Nebyla jsem sama, kdo se otočil...  otočili se všichni. Nyní už na schodech stála Renesmé, byla krásná, jako malá princeznička. Sešla schody, objala mě i Edwarda. Mezitím se udělala dlouhatánská fronta, skoro až ke dveřím. Začalo se přát. Začínala jsem já „Tak Renesmé je ti 10 let, přeju ti všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí...“ Dala jsem jí pusu na tvář a předala jí dárek. Dárky si skládla na hromádku a otevře je hromadně.

Další díl:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-2-kapitola-2-cast/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 2. Kapitola – Oslava (1. část):